Historie
O farnosti
Naše farnost působí v malebném jihomoravském městě asi 20 km jihozápadně od Brna. Město Ivancice bylo založeno počátkem 13. století. Největšího rozkvětu dosáhlo v 16. století, kdy zde sídlili českobratrští biskupové, kteří zde provozovali tajnou tiskárnu, později převezenou do Kralic nad Oslavou.. Tam se poté tiskla známá Bible kralická. Po roce 1848 se Ivančice staly centrem hospodářského života celého okolí. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.
Farní chrám Nanebevzeti Panny Marie je gotická stavba pochází ze 14. až 15. století. Hranolovitá věž kostela tvoří dominantu města. Původně stála samostatně a měla strážní funkci. (foto Radka Dvořáková)
Poutní kaple sv. Jakuba stojí na jednom z nejvýše položených míst nad Ivančicemi. Původní stavba vznikla r. 1481. Ke kapli vede křížová cesta pocházející z 19. století. Každý rok se zde konají svatojakubské poutě. (foto Radka Dvořáková)
V nedalekých Řeznovicích stojí románskýkostel sv. Petra a Pavla. Pro svou výjimečnou architekturu je tento kostel ojedinělý nejen na Moravě, ale i v Evropě. Byl postaven kolem roku 1160, renesanční loď pochází z r. 1505. (foto Radka Dvořáková)
K naší farnosti patří také kaple sv. Trojice - bývalá hřbitovní kaple byla vybudována roku 1560, roku 1838 přistavěna věž a kruchta (kůr). Jedná se o jednolodní stavbu s odsazenou apsidou (výklenek pro oltář ) a hranolovou věží na západě. V podvěží má renesanční portál. Oltář s obrazem svaté Trojice pochází z roku 1635. Obraz byl přemalován zdejším rodákem Alfonsem Muchou.
V okolí Ivančic se také nachází celá řada dalších kaplí, kapliček, křížů a božích muk. (foto Radka Dvořáková)
V naší farnosti působí chrámová schóla a dětský pěvecký sbor. Farnost v průběhu roku pořádá celou řadu různých aktivit.
Historie farního kostela
Chrám Nanebevzetí Panny Marie - Ivančice
Pravděpodobně na stejném místě, kde stojí současný chrám, stál původní dřevěný přemyslovský kostel sv. Václava. Ivančice patří mezi nejstarší města na Moravě a již po svém založení musely mít faru a kostel, protože už v nejstarší písemné zmínce o Ivančicích z roku 1221 figuruje ivančický farář Matouš (Mathias de Ywansiz).
Současný gotický kostel se začal budovat v poslední třetině 13.stol. Byl stavěn nezávisle na věži a proto s ní není stavebně svázán. Věž tu stála již dříve jako osamocená strážní věž. Ještě nezaklenutý kostel s dřevěným stropem byl r. 1304 vypálen Kumány. S přestavbou kostela se proto pokračovalo až od r. 1312. Postaven byl presbytář (kněžiště) se zaklenutím žebrovou gotickou klenbou. Teprve na přelomu 14. a 15. století bylo přikročeno k přístavbě dvou lodí, severní a jižní, které byly přistaveny ke stávající lodi hlavní. Severní loď je zasvěcena tajemství Radostného růžence. V čele lodi stojí barokní oltář představující Svatou rodinu. Sv.Jáchyma a sv.Annu, rodiče Panny Marie, dále Pannu Marii, sv. Josefa a Ježíše. Nad nimi je znázorněn Bůh. Tento oltář byl ale vystavěn společně s dalšími barokními oltáři až po požáru města a kostela v roce 1763.
Hlavní loď je zasvěcena tajemství Slavného růžence. Je po věži nejstarší částí kostela. V čele lodi je umístěn obraz Nanebevzetí Panny Marie, po jeho stranách jsou velké sochy sv. Cyrila a sv. Metoděje a po bocích presbytáře jsou menší sochy českých světců. Sv. Prokopa, sv. Jana Sarkandra, sv. Vojtěcha, sv. Ludmily, sv. Anežky České a sv. Zdislavy.
Jižní loď je zasvěcena tajemství Bolestného růžence. V čele lodi stojí asi nejmladší oltář, který se v kostele nachází a znázorňuje všech 5 tajemství Bolestného růžence. Mezi loděmi jsou ještě dva menší oltáře. Na prvním je obraz sv. Floriána, jednoho z patronů města, který stojí nad hořícími Ivančicemi. Má znázorňovat pomoc a také díky za záchranu města před požárem. Na druhém menším oltáři je obraz sv. Barbory, kterou její vlastní otec sťal mečem, protože se nechtěla vzdát křesťanské víry.
Kolem kostela se původně také nacházel hřbitov, který byl zrušen až v roce 1560, kdy byl založen nový hřbitov za hradbami města s kaplí sv. Trojice. Z tohoto období také pochází renesanční kůr, který byl roku 1600 vestavěn do hlavní lodi ivančického kostela.
V roce 1763 město zasáhl velký požár, který se nevyhnul ani ivančickému kostelu. Byla zcela zničená gotická klenba presbytáře, která byla při následných opravách nahrazena nižší barokní klenbou. Z doby po požáru je také barokní kazatelna, která znázorňuje přerod sv. Pavla z pronásledovatele křesťanů, přes jeho obrácení až po mučednickou smrt za křesťanství.
Teprve při velké rekonstrukci kostela v letech 1946-1950 byla v hlavní lodi prolomena okna, která chrám prosvětlila, a pro tento účel musely být upraveny i střechy obou bočních lodí. Při této opravě byly objeveny původní gotické fresky nad hlavní lodí. Bohužel pouze malá část. V letech 1986 - 1988 proběhla poslední větší rekonstrukce chrámu, kdy byla položena nová podlaha, osvětlení a ozvučení a starý oltář byl nahrazen obětním stolem v duchu druhého vatikánského koncilu.
Současný kostel má délku 42m, šířku 21,5m.
Výška věže je 53m, výška ochozu na věži je 30m, délka strany čtvercové věže je 8,5m.
Významné události v historií kostela dokonce popisované Petrem Žitavským ve Zbraslavské kronice:
1. Vypálení kostela Kumány
V roce 1304 při tažení římského krále a rakouského vévody Albrechta I. Habsburského, podporovaného na Moravě vojskem uherského krále Karla Roberta z Anjou, proti českému králi Václavu II, docházelo k vypalování a plenění vesnic, především asijskými bojovníky ve službách uherského vojska - Kumány. K tragické události došlo toho roku i v Ivančicích, kdy byl vypálen ještě nedostavěný kostel i s obyvateli Ivančic, kteří byli v kostele ukryti.
2. Návštěva královny Elišky Přemyslovny
Obrovskou pozornost okolí vzbudil eucharistický zázrak v ivančickém kostele. Na Velký pátek 24. března 1312 lámal při bohoslužbě sloužící vikář hostie na několik dílů, aby mohl uspokojit všechny shromážděné věřící. Jeden z přijímajících však v duchu zapochyboval o svátostných účincích takto rozlámané hostie. Tělo Páně mu však vzápětí počalo nabývat v ústech takového objemu, že je musel tajně vyjmout z úst a uložit do trhliny ve zdi způsobené před osmi lety kumánským požárem. Když později zpovědník, kterému se onen člověk s celou věcí svěřil, vyndal hostii ze zdi, začala silně krvácet. Zázrak přilákal velké množství lidu a mezi sestrami, které přijely z oslavanského kláštera vedeny abatyší Giselou, vzbudil tajemný úkaz extázi a vidění. Pověst se donesla až do Prahy, ke královně Elišce Přemyslovně. Ta již 4. května 1312, osobně přijela do Ivančic, když doprovodila svého manžela Jana Lucemburského při jeho moravském tažení proti odbojné šlechtě. Královna získala zázračnou hostii od Ivančic jako dar a uložila ji ve zbraslavském klášteře. Tento výjev je také zachycen na obraze v Ivančickém kostele.